Strabenice

V roce 1956 o silnici vedli dlouhá jednání František Rektořík a František Hlaváč. Komunikace do Litenčic byla naplánována a dokumentace zaplacena s přispěním místních občanů, kteří vybrali 2130 Kčs. Byly přislíbeny i finanční prostředky na stavbu ve výši 300 tisíc korun s rozhodnutím, že se započne stavět 1. ledna 1957. Bohužel vinou mezinárodní situace ale ze stavby sešlo. Sitauci se rozhodli místní řešit žádostí o prošetření adresovanou kanceláři prezidenta republiky. Odpovědí byl příslib opravy polní cesty na cestu tvrdou a té pak na silnici v roce 1958.

Stavět se začalo až na jaře 1960, kdy stavbu převzal okresní svaz mládeže z Kroměříže. Svazáci se střídali po dvou či třech týdnech a tábořili ve stanech mezi Strabenicemi a Lískami. Jídlo jim bylo přiváženo z vývařovny ve Střílkách. Na stavbě se střídalo 40 - 50 chlapců i dívek. Komunikace byla dokončena v roce 1962 při celkových nákladech 1,5 milionu Kčs. V roce 1966 pak došlo i k vyasfaltování silnice v obci.

Stavba silnice stála strabenské občany mnoho úsilí i peněz. Žádali pomoc i u litenského národního výboru, ten však nikdy nepomohl a ke stavbě silnice do Strabenic se stavěl vždy negativně. Komunikaci, vyřizování a naléhání na úřady se věnovali zejména František Rektořík, František Hlaváč, Karel Štěrba a Vojtěch Mikulík.

Cihelny ve Strabenicích

Strabenice měly hned dvě cihelny. První byla u silnice k Hošticím, druhá za obcí u cesty k Lískám. Obě byly pouze na hliněné cihly, tzv. kotovice. Byl to velmi levný materiál na stavby rodinných domků. Pálené cihly byly drahé a nejblíže se vyráběly ve Vážanech u Kroměříže nebo v Nesovicích u Bučovic. Dřevo na střechy si lidé brali z blízkého lesa Lašovec, který byl později vykácen a změněn na pole. Jako krytina se využívaly došky ze slámy.

Kříže v obci

Ve Strabenicích jsou k vidění dva kříže z pískovcového kamene, jejichž autorem je kameník ze Střílek. Kříž u školy nechali v roce 1868 postavit manželé Pavlíkovi z domku č. 23. na památku jejich jediného syna, který zemřel. Druhý kříž je na dolním konci. V roce 1871 jej nechala zhotovit samotná obec Strabenice. Kříž sloužil k rozloučení s nebožtíkem a s rodnou obcí. Časem pískovec zvětral a horní části křížů se rozpadly. Poslední rekonstrukce křížů proběhla v roce 2012.

- 2 -

První světová válka

28. června 1914 byl v Sarajevu zavražděn následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand i se svou manželkou Žofií, což vedlo k první světové válce. 31. července byla vyhlášena všeobecná mobilizace a všichni aktivní vojíni do šestatřiceti let museli nastoupit vojenskou službu. Ze Strabenic v první vlně narukovali Petr Štěrba, Jan Rektořík, Martin Vašina, Jindřich Drábek, Jan Hlaváč, Karel Burian, Rajmund Havlíček, František Horák a Metoděj Drábek. Přestože se všichni z války vrátili, zaplatili boje svým zdravím. Nejvážnější zranění utrpěl na noze a ruce Rajmund Havlíček.

Během války nastoupilo vojenskou službu celkem 47 strabenických mužů. Z bojů se již nevrátili Alois Brančík (42 let, čp. 6), Jiří Křetinský (21 let, čp. 23), Bernardin Mozga (25 let, čp. 24), Antonín Brázdil, Vincenc Brázdil (18 let) a František Kopřiva. Do ruské legie během války vstoupil Rajmund Havlíček a Vilém Vydra, do italské pak Petr Štěrba. V národní obraně Itálie působil Jan Rektořík.

Postup války byl pro Rakousko Uhersko velmi nepříznivý. Brzy nastal hlad zaviněný nešetrným hospodařením německých důstojníků s potravinami. Českým městům i venkovu vše násilím brali a vozili do Německa. Vyhladovělí občané měst jezdili na venkov, kde se doprošovali pomoci. Pokud se podařilo nějaké rodině ve Strabenicích schovat obilí, muselo se semlít na ručním mlýnku. Později ale mlýnky úřady zapečetily a vše bylo přísně kontrolováno. Na všechny potraviny byly zavedeny lístky (chlebenky, máslenky, cukřenky, bramborenky atd.). Bída vedla ke zdražování a směňování jídla za jiné věci. Bohatli tak hlavně mlynáři. Nouze byla také o střelivo, a tak byly zabavovány kovové předměty, které byly přetaveny na náboje. Měděné kotle, mosazné kliky, svícny, žehličky, hmoždíře a jiné věci byly odnášeny ze strabenických domácností.

Došlo i na kovový zvon, který dlouhou dobu místním zvonil ráno, v poledne i večer. Rovněž vyprovázel zesnulé na poslední cestě ze Strabenic. Zvon byl sundán a přichystán k odevzdání v dubnu roku 1917, jenže místní mládež se rozhodla na poslední chvíli zvon pro obec zachránit. Zvon ukradli a schovali jej do zahrady. Četnictvo je ale nakonec donutilo zvon vydat a odevzdat.

Lidé toužili po konci války. Dočkali se 28. října, kdy byl vyhlášen samostatný československý stát. Království české s Moravou, Slezskem a Slovenskem bylo prohlášeno republikou.

- 3 -

Pálení slivovice

Pálení slivovice se datuje v obci Strabenice k roku 1920, kdy si místní občané pořídili kotel. Trnky, kterých bylo v obci dostatek, se používaly především na vaření povidel. Na rozcestí k Litenčicím a k Lískám se po podzimních pracích postavila bouda, do níž se kotel usadil. Na mostě přes potok se na zábradlí přišroubovala pumpa a voda na chlazení se čerpala z potoku. Do roku 1924 se neplatila daň z pálení. Po jejím zavedení se nesmělo ve Strabenicích nadále pálit a kotel musel být odevzdán do Zdislavic. Během druhé světové války se opět rozmohly domácí pálenky. Pří pálení ve veřejných pálenicích se musela odvádět jedna třetina vypálené slivovice. Pití domácí lihoviny bylo v této době zdraví nebezpečné. Domácí pálení bylo velmi tvrdě postihováno a trestáno.

Divadlo

Po první světové válce, přesněji v letech 1921 až 1922, pořídil Sbor dobrovolných hasičů ve Strabenicích jeviště. Dřevo a desky daroval baron Theodor Podstatský z Litenčic, oponu a režné plátno na kulisy koupilo místní obecní zastupitelstvo. Ve Strabenicích se tak začaly hrát divadelní hry. Tu první připravili samotní hasiči a jmenovala se Dívčí vojna. Každý rok se hrály až tři divadelní hry. Většinu připravoval a nacvičoval řídíci učitel s dětmi i dospělými. Dalšími nacvičenými hrami byly Zelené hnízdo, Bobeček z ministersva, Hřích na gruntě, Ta naše Máňa nebo Rozbité zrcadlo. Některé hry byly velmi oblíbené a musely se několikrát opakovat. Místní pravidelně nacvičovali a hráli až do druhé světové války.

Kaplička Nanebevzetí Panny Marie

V roce 1920 se občané ve Strabenicích rozhodli postavit římskokatolickou kapličku, která je v obci dodnes. Do té doby byla ve vsi pouze stará zvonice, která byla velmi zchátralá a hrozilo její zřícení. Zvonice stála u školy před domkem č. 17. Po první světové válce byla na jejím místě vysazená lípa svobody. Místní občané zvonici strhli a pustili se do stavby kapličky.

- 4 -

Vedly se velké spory, na jakém místě v obci kapličku vlastně postavit. Hlasováním a podepisováním pod navrhované lokality si místní nakonec vybrali samotný střed obce, kde stála kolna, v níchž se ukrýval obecní kočár. Tím se vozily všechny nevěsty na svatbu ze Strabenic do kostela. Za kolnou se pak nacházela obecní trestnice, kam se za přestupek na příkaz zastupitelstva obce zavírali občané na 12 nebo 24 hodin.

Stavbu z rozhodnutí obce vedl stavitel Navrátil z Morkovic. Na kapličce pracovali čtyři místní zedníci - Martin Vašina, Jan Hlaváč, Antonín Rydl a Antonín Šušlík. Kaplička byla dostavěna v roce 1923 a 15. srpna téhož roku byla vysvěcena. V obci se při vysvěcení konala velká slavnost za přítomnosti místních i přespolních dobrovolných hasičů. Vnitřní vybavení kapličky darovali zámožnější občané.

Elektrifikace obce

31. srpna 1930 se obecní zastupitelstvo usneslo na zavedení elektrického osvětlení do obce. Po vyjednávání se Středomoravskou elektrárnou se okamžitě začalo s pracemi a již druhý listopadový den se svítilo. Celkové náklady na elektrifikaci včetně přípojky k domu každého zájemce se vyšplhaly na 65.000 Kč. Tento obnos si musely Strabenice vypůjčit na dobu čtyřiceti let v Občanské záložně v Litenčicích. Veřejné osvětlení bylo zavedeno před domy č. 12, 18, 5 a 2. Elektrárna darovala obci jedenáct světel - sedm z nich se umístilo do školy, jedno do kapličky a tři do obecního domu.

V roce 1963 došlo k rekonstrukci elektrické sítě. Na místo měděných drátů přišla ocelová lana a bylo rozšířeno také pouliční osvětlení na sedmnáct světel.

Nalezena mrtvola

8. října 1933 byla nalezena mrtvola neznámé ženy na kraji lesa. Později bylo zjištěno, že se jednalo o šestadvacetiletou svobodnou Vlastu Páterovou z Velkých Těšan na Kroměřížsku, která spáchala sebevraždu zastřelením. Její mrtvola byla převezena do márnice v Litenčicích a odtud pak do svého bydliště.

- 5 -

Druhá světová válka

Přípravy na válku začínají v roce 1938. Německo shromažďuje vojsko při československých hranicích, a proto dochází 21. května k bleskové mobilizaci. Válka se tím ale pouze oddálila. Na vesnicích se zřizují sbory civilní protiletecké ochrany (CPO). Ve Strabenicích platila vyhláška, že kroměřížsko se nachází ve válečném pásmu, což znamenalo, že všechna okna musela být pod velkou pokutou důkladně zatemněna. Po vniknutí Německa do Polska a následném dobití Varšavy bylo obcím nařízeno oslavovat. Od 2. do 9. října bylo nařízeno vyzvánět všemi zvony každé poledne dvacet minut na oslavu dobití Polska. V roce 1939 byla nařízena jízda vpravo. Jsou zavedeny potravinové lístky na mouku, chléb, maso, cukr a tuky. Také jsou lístky na boty, šaty a uhlí.

V květnu 1940 byly zakázany veškeré zábavy. Přesto se ve Strabenicích potají konají tancovačky při reprodukované gramofonové hudbě a za velkého zájmu širokého okolí. Ve školě se povinně učí německá hymna a jsou likvidovány veškeré záznamy o Československé republice. V obecních knihách se provádějí revize, židovská, anglická a ruská literatura se ničí. Dějepis se nevyučuje, v zeměpise se zase učí jen o Velkoněmecké říši.

U Dřínova seskočili v roce 1941 parašutisté a v okolí pátrá a vyšetřuje gestapo. Během zimy v roce 1942 se ve školách nevyučuje, protože je velký nedostatek uhlí. Ve stejném roce, stejně jako za první světové války, přišly Strabenice o svůj zvon, když bylo nařízeno jeho odevzdání.

Po aténtátu na říšského protektora Reinharda Heydricha nastává v Česku peklo. Vypálené Lidice, Ležáky a denně se popravuje velké množství lidí. Obyvatelé měst a obcí jsou odváděni na nucené práce do Německa, Rakouska, Polska nebo Norska. Ze Strabenic se tyto práce dotkly Jindřicha Hlaváče (Friedrichshafen), Tomáše Kadlece (Plzeň), Antonína Šušlíka (Essen), Prokopa Šušlíka (Plzeň), Jindřicha Drábka (Breslau), Zdeňky Drábkové (v okrese Kladsko), Vojtěcha Mikulíka (Breslau), Karla Hoška (Vídeň), Augustina Hlaváče (Prostějov), Miroslava Srnce (Brodek u Přerova), Štěpána Kadlece (Vídeň), Josefa Čepičky (Vídeň), Anežky Župkové (Prostějov), Miroslava Mikulíka (Meiningen), Marie Štěpánkové (Schoppeu) a Antonie Kadlecové (Prostějov).

Na vyškovsku došlo k vystěhování mnoho vesnic. Důvodem bylo zřizování obranného pásma, střelnic nebo nastěhování německých rolníků. Vystěhovalé rodiny se přesunuly ke svým příbuzným v okrese.

- 6 -

V červenci 1941 vniklo gestapo do Strabenic, když hledalo u Vincence Štěrby zbraně a došlo k zabavení rádia. V říjnu přijelo gestapo podruhé a tentokrát jej odvezlo s sebou do Kroměříže, později do Brna a odtud v březnu 1942 do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 15. července zemřel. Němci jej obviňovali z ilegální činnosti. Na jaře v roce 1943 provedla kriminální policie domovní prohlídku u Jana Hlaváče (č. 14). Ničehož však nenašli.

V letech 1944 a 1945 již všichni vyhlíží konec války. Ve Strabenicích je slyšet bombardování Bratislavy. V nedalekých Chřibech operují partyzáni. Místní občané jsou znepokojeni z blízkosti fronty a kopou kryty. Na přelomu února a března roku 1945 byly Strabenice plné maďarských vojáků. 26. února 1945 na nádraží v nedalekých Morkovicích vypustila partyzánská skupina Olga cisterny s benzinem (dle kroniky obce se jednalo o sedm cisteren, dle jiných zdrojů o třicet) a z okolních kopců jsou slyšet občasné přestřelky mezi partyzány a německými hlídkami.

K vytouženému osvobození Strabenic došlo 1. května v jednu hodinu ranní rumunským vojskem. Předchozího dne si občané vytrpěly těžké chvíle, když se ve vesnici usadilo ustupující německé těžké dělostřelectvo a pálilo přes okolní hory. V pondělí 30. dubna se začali němečtí vojáci stahovat z Chlumu i okolních kopců, což znamenalo ústup. V osm hodin ráno byly následně osvobozeny Litenčice a postupně další obce okresu.

9. května byla uspořádána ve Strabenicích slavnost, při které se vzpomnělo i na dvě místní oběti války. Kromě Vincence Štěrby padl také Jindřich Hlaváč, který byl v roce 1943 nasazen na nucené práce do Německa. Po nějakém čase ale z Německa utekl a vrátil se domů, kde se přes rok skrýval. Pro neustálé pronásledování utečenců se rozhodl, že se přidá k partyzánům. Nevědomky se místo k partyzánské skupině Olga přidal k jednotce Vlasovců (Rusové či Ukrajinci), která se za partyzány pouze vydávala. V okolních obcích lákali chlapce k partyzánům a po odvezení je zastřelili. Stejný osud potkal i Jindřicha Hlaváče, který byl zastřelen 30. dubna 1945 u Zdounek.

- 7 -

Obecní dům

Do obecního domu (čp. 49) se kancelář správy obce přestěhovala v březnu 1933. V roce 1949 byl vybetonován prostor před budovou v hodnotě 10 tisíc korun. Nacházela se zde také obecní pastouška (nouzové bydlení) a kancelář JZD. Ve stejné budově má v současné době zázemí Sdružení dobrovolných hasičů a obecní knihovna.

Telefon, rozhlas a televize

V roce 1947 bylo rozhodnuto o zřízení telefonního spojení ze Strabenic. Stavba přišla na řadu o dva roky později a trvala pouhých pět dní. Veškeré práce obstarali místní občané, náklady činily 10000 korun. První rozhovor proběhl 16.7.1949 před polednem. Z radosti nad novým a velmi žádaným zařízením byla večer uspořádána taneční zábava za doprovodu cetechovské hudby. V roce 1952 jsou ve Strabenicích již dva telefonní přístroje. První je umístěn v obecním domě (čp. 49) a slouží výhradně pro potřebu správy obce, druhý je umístěn v hostinci (čp. 16) pro veřejnost. Na stejném místě, tedy v hostinci, byl umístěn i první televizor, který byl do obce pořízen 18.3.1958 z prostředků Místního národního výboru.

Zařízení pro hlášení místního rozhlasu bylo instalováno v roce 1953 za 15 tisíc korun a podle historických záznamů byly Strabenice v té době zřejmě poslední obcí v okrese bez rozhlasu. V roce 2011 proběhla modernizace rozhlasu, včetně instalace čidel pro monitorování hladiny vody ve Strabenicích s napojením na záchranný systém Zlínského kraje.

Koupaliště

Obec Strabenice se v roce 1952 rozhodla vybudovat velkou hasičskou nádrž, která měla zárověň sloužit jako koupaliště. Rozměry jsou 27 krát 11 metrů, výška stěn v zadní části je 3 metry, v přední pak 1 metr. Práce byly zahájeny 11. května, zahajovací výkop provedl Karel Štěrba. Práce byla dobrovolná, a tak se nezapojovali všichni občané. Koupaliště bylo dokončeno v červenci 1953 a ihned bylo napuštěno vodou. Nádrž lákala nejen místní mládež a dospělé, ale také mnohé z okolních obcí.

- 8 -

V roce 1954 práce na koupališti pokračovaly, když byly vystavěny kabinky na převlékání. Rovněž byl zlepšen přítok vody do koupaliště a její filtrování. Ve stejném roce bylo koupaliště využito poprvé k hašení, když okolo poledne vypukl požár v domku č. 24. Shořela střecha budovy i chlévů. Místní i přespolní hasiči dostali požár rychle pod kontrolu a zabránili jeho dalšímu šíření. Škoda na domku byla uhrazena pojišťovnou a ještě téhož roku byla vystavěna nová střecha.

Budování na koupališti pokračovalo i v roce 1955, kdy byla zhotovena možnost regulace odtoku vody, byly upraveny podlahy kabinek a také byl vybetonován prostor mezi plotem a schůdky do koupaliště. V okolí pak byla zaseta tráva. Ve stejném roce byl na cestu ke koupališti navezen lomový kámen. V roce 1956 byl vybudován dvojitý dřevěný záchod, o rok později bylo rozhodnuto o připojení vedlejší parcely ke koupališti pro vybudování hřiště. V roce 1972 proběhla oprava dna koupaliště, které bylo znovu vybetonováno.

Na koupališti se od jeho otevření staly dvě tragédie. První se datuje do roku 1962, kdy utonul v koupališti vysokoškolák Jiří Švagera z Chvalnova. Lékař konstatoval, že dostal ve vodě srdeční záchvat. Druhá tragédie se stala v roce 1977, kdy do vody spadla Marta Vašinová. Šestileté děvčátko vytáhli již utonuté.

Regulace potoka

Středem obce odedávna protékal potůček, který se při letních lijácích pravidelně rozvodňoval a zatápěl místním občanům domy i pole. První regulace byla provedena v roce 1922 a s ní byly vybudovány mosty, které spojovaly dvě silnice vedoucí v obci. První most byl vybudován na křižovatce cest z Hoštic do Chvalnova a Cetechovic. Druhý most byl uprostřed vesnice a spojoval cestu do Lísek. Mezi těmito mosty byly dřevěné lávky pro chodce a to u hostince, školy a naproti domům číslo 13 a 14.

- 9 -

V roce 1957 proběhla oprava mostku u kapličky a od tohoto místa se začalo s přikrýváním potoka. V rámci brigády byla část potoka svedena do rour a ty byly zakryty. Byl vystaven nový betonový můstek přes potok za cenu 4500 Kčs. Práce probíhaly průběžně. Hlavní část obce byla zakryta již v roce 1959, chybělo však dokončení části za kapličkou. Při zavážení kanalizace v roce 1960 probíhala i úprava návsi. Každý před svým domem pomáhal s úpravami a vysazoval květinové záhony. Ostatní plocha byla zaseta travou. Kompletně zakrytý byl potok v roce 1963 včetně svedení močůvky ze dvorů zemědělců do hlavního kanálu. Materiál v podobě rour byl pořízen Místním národním výborem, práci si každý zemědělec musel odvést sám.

Jednotné zemědělské družstvo

JZD bylo ve Strabenicích založeno 23. července 1957. Obyvatelstvo obce založení JZD rozdělilo na družstevníky a soukromníky. Kronika obce uvádí, že "tyto strany se střetávají ve velmi hlučných rozhovorech". Situace se neuklidní ani po vstupu všech zbývajících soukromníků do JZD, kdy se strany dělí na "ty první" a "ty pozdější". Družstvo dostalo traktor značky Buldog, kterému nikdo neřekl jinak než Stařeček. V prvním roce kupuje JZD dvě stovky slepic, a selata. Staví se kurník a ještě tentýž rok jsou vybudovány základy kravína pro sto kusů krav. O rok později byl kravín již dostavěn a 21. října byl do něj sváděn hovězí dobytek.

V roce 1960 byla dokončena produkční stanice pro chov prasat, byla ale nevyhovující. Prasata trpěla různými nemocemi a v roce 1962 tak byla vybudována nová produkční stanice. Prasnice se přesunuly v roce 1963 do nové stanice a z Nítkovic bylo pořízeno dalších osm nových prasnic. Později se na chov prasat zanevřelo úplně a JZD Strabenice se soustředilo na hovězí dobytek. V roce 1968 dostavělo JZD čerpací stanici pro naftu. V únoru 1971 došlo ke spojení JZD Honětice, JZD Strabenice a JZD Litenčice do jednoho celku pod názvem Zálesí Litenčice. V dalších letech přišlo sloučení s JZD Hoštice a nakonec bylo JZD Zálesí Litenčice sloučeno s JZD Morkovice.

- 10 -

Taneční kolo

Práce na tanečním kole začaly v roce 1958. Brigádníci pracovali zdarma, místní včelaři kolem tanečního kola vysadili lípy a topoly, které daroval litenčický hajný. Plot a smrky vysázel František Hlaváč spolu s místní mládeží. Z oslavy padesáti let fungování Sboru dobrovolných hasičů se vybraly peněžní prostředky na zakoupení 100 kusů skládacích židlí a 4 skládací stoly.

Nerostné suroviny

Okolo roku 1874 se v obci zkoumala možnost dolování černého uhlí. Našla se jen nepatrná vrstva a hlubší zkoumání se neprovádělo. Další průzkum, tentokrát v roce 1972, probíhal od Lísek po Honětice a hledala se ropa. Ve stejném roce probíhaly průzkumné vrty také od Kleštěnce ke Chlumu. V roce 2012 se zase zkoumala možnost těžit takzvaný břidlicový plyn. Ani v tomto případě se o těžbě neuvažuje.

Kulturní dům, hostinec a obchod

V roce 1957 bylo rozhodnuto o přestavbě obchodu a bytu. Stará prodejna byla již nevyhovující a Místní národní výbor vyčlenil na rekonstrukci 35 tisíc Kčs. Částka nakonec byla hodně překročena, když finální účet za opravy byl 90 tisíc Kčs. Stavbu ale proplácelo ústředí Jednoty Kroměříž. Dluh se umořoval ve formě nájmu. Obchod i s bytem postavil během jednoho roku Martin Vašina (čp. 47) s pomocí vnuka Karla. V následujících letech se postupně "Hostinec u zeleného stromu" i obchod měnili.

- 11 -

V roce 1961 započala výstavba kulturního domu na místě, kde již stála malá hospůdka a obchod. Okresní národní výbor zaplatil plány a dokumentaci v hodnotě patnáct tisíc korun. Dle vypracované dokumentace měla stát stavba 230 tisíc Kčs. Kulturní dům měl navazovat na okolní zástavbu. P. Králík, majitel vedlejšího domu, s tím však nesouhlasil a musela se mezi domy nechat mezera. Okresní národní výbor poskytl na materiál částku 25 tisíc korun a za dohledu stavbyvedoucího Františka Hlaváče se mohlo začít stavět. Pro nedostatek peněz se ale celá stavba protáhla na čtyři roky. Slavnostní otevření proběhlo 21.7.1963. O rok později byl kolem domu vybudován chodník a v roce nadcházejícím pořídil Místní národní výbor do kulturního domu dvanáct úzkých stolů. Poslední rekonstrukce kulturního domu proběhla v roce 2018, kdy byla opravena střecha a také vnitřní i vnější prostory. V letech 2019 a 2020 proběhla celková rekonstrukce prostor bývalého obchodu, ze kterého se stala bytová jednotka.

- 12 -

Větrná elektrárna

V roce 1993 byla ve Strabenicích postavena celkově šestá větrná elektrárna v České republice s dosud největším instalovaným výkonem. Její stavbu ve výšce 330 metrů nad mořem financoval investor strabenické drůbežárny. Prototyp vítkovické elektrárny měl výkon 315 kW, výška tubusu byla 30 metrů a jeho úkolem bylo energeticky zásobit chladící boxy. Elektrárna se při bouřce v roce 1999 zřítila a její provoz nebyl nikdy obnoven. Celkové náklady na výstavbu se odhadují na 6,2 milionu korun.
        

Vývoj počtu obyvatel ve Strabenicích